V  k u c h y n i

Album V kuchyni obsahuje deset autorských písní. Stejně bodů jako přikázání, která Bůh seslal Mojžíšovi a jeho lidu, přikázání, kterými se všichni řídíme, nebo která se aspoň snažíme plnit. Vyšla u hudebního vydavatelství Divnosti a produkoval ho Tomáš Tkáč. O mastering se postaral Ondra Ježek. Vznikalo nejen v nahrávacím studiu Vnitroblok v Praze — ve sklepním bytě, z nějž se oknem stoupá do dvora na cigáro —, ale i v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Skalici hor stříbrných a u manželů Kuchařových pod kopcem Čapík.

Desku se mnou natočili muzikanti: Filip Tománek /bicí a perkuse/, Jakub Šimanský a Tomáš Tkáč /kytara/, Eliška Kudelásková /varhany/, Matěj Hřib /klarinet/, Jana Havláková /housle/ a Jakub Raška /baskytara, kontrabas/.

Album vyšlo na gramodesce a cédéčku. Fotografii na cover alba pořídila Barunka Nováková a grafiku vytvořila Marie Zandálková. Na nosiče  se podařilo uspořádat úspěšnou sbírku a točí se díky štědrosti kamarádů a dobrých lidí.

Předmluva:

"Babičko, herci jsou tady!" Krajinou putují kramáři, truvéři s novinami o bídě a slávě za nedozírnými humny. Někdy se mezi nimi objeví ahasvér, poutník napříč časy. A v jeho vyprávění se historie dávné, současné a, Bůh ví, že i budoucí, o sebe přirozeně otírají, tulí se k sobě jako slepá štěňata. A jako zčeřené pramínky plynou do jednoho dávného řečiště příběhu člověka. Takovým ahasvérem písní je i Honza Senft, Jan ze sna, řečený Člověk krve, rodák ze Stříbrné skalice. Místopis je tady důležitý: Honza je básníkem krajiny, který se občas zastaví v nádražních hospodkách i ošuntělých pokojíčcích, a zase hude podél řeky dál. Všemi těmi místy jako čarovný loutkář nechává procházet postavy, začasto přesně pojmenované, aby nám skrze ně připomněl, že bolest i radost jsou nám všem napříč časy společné. Že se podobáme - a v tom je veliký smutek, i útěcha. A jako správný truvér nás u toho Člověk krve mámí magií zpola zapomenutých slov. Kontryhel, verpa, loukotě… Jsme ještě v písni? Anebo jsme usnuli po tanci s Židy ve starém polském filmu? Zdál se nám sen nebo Senft? Až kohout zakokrhá, zpřetrhá se věčnost? V Skalici už se stříbro nekutá, ale poklady pořád nese.

(text: Jakub Čermák)

 
  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

©2020 by clovekkrve

fotografie: Barunka Nováková logo/ilustrace: Marie Zandálková

Divnosti