mood2.png

o  č l o v ě k u

Jan, řečený Člověk krve, si nese slovo sen i v rodovém jméně. Z magických prostor jeho písní se noří živé postavy, důvěrně známá místa i povědomá

slova - kontryhel, verpa, loukotě… -  a zase mizí; hrany lesa v ranním oparu. Zůstává nejistota dobového ukotvení i jistota věčnosti: napříč časy i příběhy se naše bolesti i radosti podobají, a je v tom veliký smutek i veliká útěcha.

A je potřeba básníků/tuláků, aby se občas vynořili zpod závoje mhy - nebo zpoza odchlípnuté tapety v osamělé ložnici - a tuhle všelidskou příbuznost nám konejšivě připomněli. Člověk je zvon a chůzí zní. Člověk je z krve.


(text Jakub Čermák)

 
  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube

©2020 by clovekkrve

fotografie: Barunka Nováková logo/ilustrace: Marie Zandálková

Divnosti